Den prvý:
Historie mě naučila, že jedna z nejpravdivějších vět na světě je: "Slibem nezarmoutíš." A proto jsem se letos nenechal vyvézt z míry počáteční eufórií při přihlašování na druhý ročník stále oblíbenější Osecké clony. Potencionální účastníci jeden po druhém odpadávali s více či méně uvěřitelnými důvody. Výmluvy byly různorodé. Byly tu standardní výmluvy na práci, nepojízdné automobily, na plánovanou cestu do USA. Nejkurióznější výmluva byla na nepřítomnost osobního kuchaře. Je nutno podotknout, že po nepříjemném loňském zážitku s obsazenou hospodou a k faktu, že se jednalo o vyhlášeného gurmána, jsem tomu porozumněl.
Mé pracovní nasazení mi nedovolilo opustit pracovní místo dříve než po čtvrté, a tak jsem svěřil mému oblíbenému místopředsedovi i funkci uvítacího atašé. Jak se toho zhostil a co natropil, to se mohu jen domnívat, neboť jsem nebyl s to zněho vytáhnout souvislé informace. Z útržků jsem si poskládal následující. Lidičkové se začali trousit již po jedné hodině a díky Jendovo hlubokým znalostem domácího prostředí a rétorickým schopnostem se mu podařil husarský kousek. Natáhl pětiminutový okruh městem na pěkné čtyři hodinky. Jak ho znám, určitě nešetřil historickými i současnými frky a podal vyčerpávající a přesný výklad, byť mírně přiohnutý, aby zapadal do konceptu budování kariéry začínajícího nadějného místního politika a učitelky z malého města v jedné osobě.

Minulý rok jsem se vás v těchto místech snažil seznámit s naší 4-denní rodinou cestou do Švýcarska. Po téměř 3/4 roce se hlásím s dalším článkem a jak se u mě stává dobrým zvykem, opět se bude týkat Švýcarska. Ale správně asi tušíte, že tentokráte bude řeč o tom našem Českosaském Švýcarsku. O plánovaném výletě do okolí Jetřichovic jsem se dozvěděl, kde jinde než v hospodě, při oslavě 1. výročí založení KLOFu. Bohužel této akce se nakonec nemohlo zúčastnit samotné vedení KLOFu, které je plně vytíženo pořádáním 2. ročníku Osecké Clony a plněním rodinných povinností, jako je mytí nádobí, vynášení koše, žehlení apod., kterých jsme my, řadoví členové KLOFu, naštěstí ušetřeni.

Haló, haló, vysílá Rádio Klof. Zprávy z kultury.

Ve vedení Klofu nejsou žádní barbaři. Jsou to lidé světa znalí, sečtělí, s přehledem všeobecným i ryze kulturním. Vždyť jen výčet diskutovaných témat z oblasti literatury z poslední doby hovoří za vše. Karafiátovi Broučci (analogie s Čapkovým Ze života hmyzu), Neználek na Měsíci (kam se hrabou francouzští encyklopedisté), Honzíkova cesta, kap. Družstevní vajíčko (K. Marx - Kapitál). Četbu televizního programu jsem zprvu předsedovi dokonce ani nedovolil do seznamu přečtené literatury zařadit. Povolil jsem až při zjištění, že jedinou jeho další položkou je recept na přípravu  italských těstovin. Předseda se samozřejmě nezapomněl pochlubit, že onen kuchařský předpis na lehký a zdravý pokrm Italům vylepšil přidáním čínské vepřovky. Ale zpět.

Osvícený primas našeho spolku zavelel o nedělním dopoledni k návštěvě výstavy fotografií Davida Webera FACE TO FACE MUSIC. Jako správný otec a manžel si na cestu přibalil ženu Markétu a přesně jednu polovinu svých dětí - dceru Anežku. Růžový kočárek s panenkami Barbie byl jasným signálem pro všechny kolemjdoucí. Cesta do oseckého ITC se nesla v duchu menší pře mezi mnou a předsedou o tom, kdo z nás dvou by mohl být Ken.

Vážené a milé kolegyně, kolegové a přátelé,

je to již 525600 minut, kdy jsme spustili tento web. V tento čas jsme ale také začali psát dějiny klubu, který překročil hranice tohoto virtuálna, který začal žít svým životem a jestli čtete tento článek, tak se trochu vkradl i do života vašeho. Nebudu tu rozebírat své „rodičovství“ a raději uzemním své emocionální rozpoložení něčím více hmatatelným a uchopitelným, abyste si mohli snáze udělat obrázek o tom, čím se vlastně ten náš Klof za jeden rok stal.

Začneme tím nejdůležitějším, bez čeho by náš klub nemohl existovat a tím jste právě vy. Za první rok existence jsme posbírali v okruhu bezmála 50-ti kilometů (od Chomutova po Teplice) 33 členů. Uspořádali jsme kolem 30-ti akcí, setkání a fotovýletů z nichž bych určitě vypíchl Oseckou clonu 2009 spolu s její výstavou 254 fotografií od devatenácti autorů, úsměvný a povedený výlet do Dolomit, výlety do Českého Švýcarska, na Klíny, do Tiských stěn a Středohoří.

Ale protože člověk je faktor nevypočitatelný, raději se přitočíme k té virtuální části klubu, kde se můžeme opřít o čísla racionální.

Za 12893 návštívení jsme vyplodili 732 fotografií v galerii a 1325 komentářů k nim, 72 článků a článečků, 738 fotografií z akcí klubu a poslali jsme 431 soukromých zpráv a to všechno dohromady tvoří 477,82 MB zálohovaných dat. Každý průměrný návštěvník si prohlédne během své návštěvy 8,23 stránek a stráví zde 7 minut 46 vteřin a 64,57% návštěvníků se na stránky vrátí.

Nejčtenějším článkem je Klof - Klub oseckých fotografů se svými 1420-ti zobrazeními, nejprohlíženější fotografií je „Moje první fotka v RAW“ Jirky Komůrky s 285-ti zobrazeními (nutno podotknout že 270 krát si jí prohlédl sám autor :-), která také vede počtem komentářů a to 26. Nejúsměvnějším článkem je beze sporu Quanti cerasa, tanta agriotto. Kolik třešní, tolik višní, u kterého jsem zasmál nejméně 100 krát.

Čísel by se dalo vymyslet jistě kvanta, ale nechci uměle zvyšovat průměrný čas zde strávený :-) a na závěr se vrátím k něčemu, co se vypočítat nedá.
Klof je pro mě především hromada nových přátelství a známostí, kupa legrace a dlouhé hodiny odpočinku od našeho uspěchaného světa. Za to vám tisíceré díky.

Těším se na další pěkný rok strávený s Vámi a že se spolu setkáme u podobného shrnutí  za dalších 525600 minut.

Přeji Vám všem dobré světlo 

Martin

Reportáž z oslavy prvních klofích narozenin