Jmenuji se Walter. Byl jsem smířen s tím, že budu žít život klidný, bez výkyvů, bez extrémních situací, obdobný jako drtivá většina z těch miliard dalších na zemi, až se nakonec v klidu a míru v prach obrátím. V neděli 27.10.2013 ve 12:46 se můj život nadobro změnil a já vám budu vyprávět svůj dechberoucí příběh.
Přeskočím ty nudné pasáže, jak jsme spolu s bratrem Hansem spatřili světlo světa díky jednomu německému páru horolezců na jejich cestě z Adršpachu do Náchoda a nezajímavé pasáže z mého ranného stádia, kdy byl pro mě největším zážitkem okolo běžící rotvajler, který se zastavil, jen aby mne očichal. Nemohu však vynechat souvislosti, bez kterých by můj příběh byl jako pár slepených dílků puzzle z celé skládačky.
V severních Čechách se kdysi dávno zformovala parta nadšenců pro fotografii a začali pořádat společné akce, fotografování v přírodě, debaty nad svými díly a později i pravidelné jarní a podzimní několikadenní výlety. Ne jinak tomu bylo na podzim roku 2013, kdy se dohodli, že si společně zafotí v Adršpašských skalách a okolí.

Páteční podzimní odpoledne bylo provoněno volbami do poslanecké sněmovny a tak se také předseda Klofu mihl volební místností na oseckém náměstí a spěchal sbalit poslední drobty do objemné bagáže. Slíbil, že bude rychlý, aby na něj Marcel s Péťou nemuseli dlouho čekat a nezískali tak zbytečný skluz v přesném plánu. K jeho překvapení stíhal vše s přehledem a ve smluvený čas byl připraven. Je to člověk vnímavý a trpělivý a proto dal Marcelovi a Pétě více než dvě minuty, než zavolal. "No my, asi tak, hmmm už jedeme, za chvíli tam asi budeme": mumlala Péťa do telefonu. A opravdu si to už za chvíli Marcelova fordka štrádovala směrem k Hrobu pro čtvrtého pasažéra, pro Jardu. Opět další zdržení. Jardovy výmluvy, že si myslel, že ho prozvánějí, že teprve vyrážejí z Oseka, nemohl brát předseda vážně a tak ho sjel káravým pohledem. Naložili Jardovu bagáž do skoro plného kufru a vydali se do Teplic pro posledního spolucestujícího.

Tak zpravu si to zaslouži, ale kratkou, bo neni čas p… .

Již jsem si navykl navštěvovat pravidelně dvakrát do roka akce Péti Pazdírka a i tentokrát jsem měl pečlivě sbalený a připravený batůžek a čekal, až se řekne už. V plánu bylo Českosaské Švýcarsko, a tak jsem se radoval, že tentokrát nebudu muset trávit dlouhé hodiny jízdou v autě. O čas jde až v druhé řadě, ale spíše divoké zkušenosti s klofími řidiči mi velí být ostražitý. Jízda somnambulisty v noci v protisměru, sáňkování po německých silnicích ve francouzském voze, požívání omamných látek za jízdy ve formě vylitého benzínu v zavazadlovém prostoru, jízda dle lodní navigace  …. na třetí straně by vás to stejně už omrzelo. Bohužel mi zatím nebylo umožněno „ukázat“, jak se má jezdit, protože jakožto vysoký klofí hodnostář bych měl mít svého řidiče a i tentokráte tomu nebylo jinak.

První květnový víkend (4.-6.5.2012) proběhla naše každoroční a největší akce Osecká Clona, čímž máme za sebou již čtvrtý ročník. Mezi účastníky byly staré známé tváře, opět i pár nováčků a počtem fotografujících se tento ročník také nijak výrazně nelišil od ostatních. Počasí nám vyšlo a dle reakcí se nám opět podařilo zaujmout navštívenými lokacemi a ukázat, že region má co nabídnout i fotografům. Flájská přehrada, Mariánsko-Radčické rybníky, Želenice, vrch Číčov, parkury na Mosteckém hipodromu a mostecké kostely, to je výčet lokací, které jsme stihli navštívit.

Tímto děkuji všem za příjemně strávený víkend, Zdeňkovi Hajnému za dobré pohoštění v Pivním klubu Osek, panu Kavkovi za ubytování v Autocampu Osek a městu Osek za finanční podporu.

Dobré světlo.

 Tady najdete reportážní fotografie.
A zde na Rajčeti jsou uloženy fotografie i ostatních zúčastněných.